Co je to za nesmysl, říkáte si možná. Proč buchtami? A proč na podzim? Ale on to není nesmysl.
Pořiďte si zmarličník japonský, a uvidíte ‒ tedy spíš ucítíte.
A protože už je za dveřmi ten nejvhodnější čas pro výsadbu dřevin, jsme tu s tipem na zamrličník.
Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum) je úhledný rozložitý keř s půvabnými, hebkými srdíčkovitými listy, které mají v době vegetace jasně červený řapík a krásnou světle zelenou barvu.
Zmarličník ovšem není jen tak nějaký keř. Je to cizinec, jak je to patrné už z názvu. Je to keř ryze okrasný, ale dá se o něm také říci, že je pěkný čtverák. Jak to?
Tak předně: Nechá si říkat „japonský“, a přitom ve skutečnosti pochází z Číny.
Dále, nechává se řadit mezi keře (v mládí je vysloveně roztomilý), ale pokud mu dáte možnost, doroste vám klidně i do výšky třiceti metrů!
A do nejvydařenějšího „čtveráctví“ se pouští vždycky na podzim. Používá k tomu listy, ta svá ducatá srdíčka jak vykrájená z lineckého těsta. Vybarví si je do zářivě čisté něžné žluti a zároveň v nich změní chemické složení jistých vonných látek. No a pak to přijde: Listy se těsně po opadu silně „rozvoní“, a do celého okolí se roznese typická, nezaměnitelná vůně ‒ vůně čerstvě upečených buchet! Toto aroma je tak působivé, že se většině kolemjdoucích opravdu začnou sbíhat sliny, a pokud blízko vaší zahrady se zmarličníkem má svůj krámek pekař nebo cukrář, budou vám za tento podzimní voňavý žertík určitě náramně vděční.
Pro úplnost ještě dodejme, že zmarličník a jeho vůně bývají řazeny mezi věci nepoznané a tak trochu záhadné: Tu vůni se totiž zatím nikomu nepodařilo zachytit, a tedy identifikovat, chemicky rozluštit. Ví se jen to, že vůni působí silně těkavá látka, která je v listech přítomna pouze krátce po opadu a během sušení rychle vyprchá ‒ proto dodnes nikdo nezjistil její chemické složení.
Pro nás, milovníky zahrady, to ale není podstatné. Nás tento cizokrajný keř mile potěší, když nám (i sousedům a kolemjdoucím) zpestří podzim svým neobvyklým žertíkem v podobě buchtové vůně.
Eva Musilová
