Solární energetika byla v nedávné době jedno z nejdiskutovanějších témat v českém mediálním prostoru.

Měla nálepku nejdynamičtěji se rozvíjejícího obnovitelného zdroje energie s  nejvyšší výkupní cenou, díky níž se rozrostla do nečekaných rozměrů. To vše je už ale minulostí.

Boom solárních elektráren byl označen za hlavního viníka stoupajících cen energie a bezpečnost přenosové soustavy posloužila jako vhodná záminka pro stop – stav pro připojování nových elektráren do sítě.

Solární boom

Hlavní příčinou solárního boomu bylo nastavení výkupních cen a zelených bonusů. Garantované výkupní ceny stejně jako zelené bonusy od roku 2008 trvale klesaly. Energetický regulační úřad v souladu se zákonem snižoval meziročně výkupní ceny o 5%. Podle příslušného zákona tím měl zaručit výši výnosů z obnovitelného zdroje energie po dobu patnácti let od uvedení zdroje do provozu. Tento mechanismus měl zajistit rozumnou návratnost investice a zároveň zajistit předvídatelnost cen, v případě dokončení obnovitelného zdroje v následujícím kalendářním roce.

Pětiprocentní snižování podpory se ale ukázalo jako příliš malé snížení výkupních cen, z toho důvodu, že během roku 2009 výrazně klesly ceny za solární technologii a tím klesla také návratnost z předpokládaných 15 let na 6-8let. Tato situace měla za následek obrovský boom solárních elektráren.(rok 2009 – 1475 sol.elektráren, rok 2010 – 10 552). Řada z velkých fotovoltaických elektráren má přitom velmi nejasnou majetkovou strukturu. Na exponenciální růst reagovala poslanecká sněmovna v březnu roku 2010 změnou zákona, která umožňovala snížit výkupní ceny elektřiny ze solárních elektráren meziročně o více než 5%. Tímto krokem prakticky skončil český solární boom.

Budoucnost fotovoltaiky

Budoucnost české fotovoltaiky už není příliš růžová. Jak je v české kotlině zvykem, opět se uplatnilo pravidlo „odezdikezdizmu“. Po štědrém dotování spekulantů, kteří vystavili obrovské solární parky a znehodnotili tak českou půdu i krajinu, nastalo období stop – stavu. Tento stop – stav se ale bohužel týká také domácích solárních elektráren a tak musí i domácnosti žádat o připojení do přenosové soustavy. Žádost je pak individuálně posouzena, výsledek lze ale těžko předjímat. I tak ale rapidně stoupá počet domácích solárních elektráren a opět je to kvůli výraznému snížení pořizovacích nákladů.

R. K.