Je prosinec a o sněhovou nadílku v následujících týdnech, zdá se, nebude nouze. Mnozí si proto oddychli, že mají topivo bezpečně pod střechou a mohou podle potřeby přikládat do kotle a nemusejí si dělat s tuhým palivem další starosti.
Samo skladování je však mnohdy poměrně obtížným úkolem. Největším strašákem je jeho samovznícení. Hasičské záchranné sbory, proto pravidelně vydávají doporučení, které bychom měli při skladování paliva zachovat, abychom tomu předešli.
Nutné je skladovat druhy paliv odděleně, například nemísit dřevo a uhlí, případně černé uhlí s hnědým. Skladovací plochy musí být rovné, začištěné, nesmí se na nich držet voda. Nejvhodnější podkladem je beton, nevhodným je naopak jíl či cihlová drť.
Nejrizikovějším faktorem je vlhkost, proto je třeba dbát, aby do skladovacích prostor nezatékalo a byl nad palivem dostatečný prostor pro odvětrávání. V žádném případě není možné naskladňovat vlhké palivo, stane-li se, že nám před naskladněním zmokne, musíme počkat, než znovu vyschne.
Nezbytností je též kontrola paliva, u nově navezeného paliva by měla být denní, později můžeme přejít na týdenní. Sledujeme stav uhlí především v souvislosti s jeho teplotou, stopami vodní páry nebo dýmu.
Že se mění teplota uhlí, poznáme i pouhým dotykem, pro přesnější hodnoty můžeme použít speciální zásuvnou tyč do paliva, která by nám po cca 30 minutách měření měla podat poměrně přesný údaj o teplotě.
Zjistíme-li teplotu mezi 40 až 50 stupni Celsia, měli bychom hromadu přeházet, aby došlo k ochlazení, překročí-li 65 stupňů Celsia, není již možné palivo dále skladovat. O takovém palivu se mluví jako o vzníceném, proto ho musíme přesunout na nějaké jiné místo a co nejrychleji spotřebovat.
Žaneta Pixová
