Průmyslová hnojiva a životní prostředí

Hnojiva jsou výrobky obsahující látky sloužící přímo či nepřímo k výživě rostlin a k udržení či dokonce zlepšení půdní úrodnosti. Základní hnojiva poskytují v různých poměrech potřebné živiny a dají se rozdělit dle původu na statková a průmyslová.

Jako statková hnojiva označujeme hnojiva biologická, která jsou přírodního původu (chlévský hnůj, kompost, močůvka, kejda, zelené hnojení). Zatímco průmyslová hnojiva se vyrábějí chemickou cestou a jsou speciálně připravena (jejich složení, poměr živin a i způsob aplikace) pro různá použití.

Intenzifikace zemědělství a průmyslová hnojiva

Intenzifikace zemědělství má za cíl zvětšení výnosů kulturních plodin a za tímto cílem stojí aplikace obrovského množství průmyslových hnojiv a pesticidů. Bohužel na úkor kvality půdy, která je během několika málo let degradována, a její produkční schopnosti rychle klesají. Jedním z nejvážnějších dopadů aplikace průmyslových hnojiv je postupné snižování obsahu a kvality půdní organické hmoty, která může mít nejenom ekonomický dopad na výnos, ale následně i negativní vliv na životní prostředí.

Průmyslovými hnojivy jsou do půdy dodávány fosfáty a dusíkaté látky (zejména ledek sodný, amonný, draselný), které jsou nejčastější příčinou chemické kontaminace vody. U malých dětí mohou způsobit tzv. methemoglobinémii neboli modrou nemoc kojenců, u všech věkových kategorií jsou považovány za možné riziko pro vznik některých chronických chorob, včetně rakoviny. Přítomnost obou dusičnanů i fosfátů ve vodních tocích je nebezpečná z hlediska toxikologických efektů.

Průmyslová hnojiva nejsou čistou směsí, ale obsahují toxické látky, obvykle kovů, které se obtížně odstraňují ze země. Přidáváním hnojiv s fosforem do půdy přináší nebezpečí „otravy“ obhospodařovaných oblastí. Odhaduje se, že na úplné pročištění a navrácení takto znečištěných půd do produktivního procesu je potřeba více než 100 let.

Chemická degradace ohrožuje asi 2,5 milionu km² zemědělských i lesních půd. Jedná se především o ztrátu živin a organické hmoty (humusu), která se dostavuje tehdy, když do půdy nejsou dodávána organická hnojiva a nevhodným způsobem se kultivuje.

Ekologické zemědělství

Hnojení založené především na aplikaci ekologických statkových hnojiv je dodržováno v ekologickém zemědělství. Ekologičtí zemědělci respektují životní prostředí a obhospodařují půdu bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Vědí, že většinu potřebných prvků pro správný vývoj a růst rostliny lze dodat aplikací organických hnojiv a nahradit tak leckdy zbytečné používání hnojiv průmyslových.

Například při určování správné dávky dusíku, kterou je potřeba hnojit, berou v úvahu samotnou biologickou aktivitu půdy. Čím více humusu půda obsahuje, tím více vyprodukuje i dusíku. Stejně tak i některá agrotechnická opatření podporují zásobení dusíkem. Potřeba vápníku je v EZ vyřešena dodáním mletého vápence. Dávka kompostu nebo hnoje také pokryje potřebu fosforu.

Autor: Hana Blahoutová