Energie získaná z větrníků či fotovoltaických článků má velký potenciál, její uskladnění je však problematické. Přetížené síti by přitom mohly pomoci miliony elektromobilů.

Jedním z argumentů používaných odpůrci alternativních zdrojů elektřiny, ať už to je vítr nebo slunce, je jejich nevypočitatelnost. Pravdou je, že elektrické síti dělá dobře pravidelnost a rovnoměrnost. Tu však alternativní zdroje zajistit nedokážou. V případě větru jde především o to, že příliš silně a dlouho roztočené větrníky způsobují přetížení sítě, protože přebytečnou energii není kam uskladnit. Už se objevily případy, kdy díky tomu došlo k dalekosáhlému „blackoutu“ či paradoxní situaci, kdy výrobci elektřiny platili domácnostem a firmám za její odběr. A opačně – při bezvětří je nutno energii nahrazovat odjinud. Nejde přitom jen o nahodilost počasí, které nikdy nelze dostatečně spolehlivě předpovědět, ale i výkyvy způsobené prostou obměnou denní doby.

Možných řešení je na projektantských prknech poměrně velké množství. Většina z nich se ale realizace nikdy nedočká. Projekt prezentovaný na nedávné konferenci Americké asociace pro rozvoj vědy, podle všeho šanci na úspěch má, přestože na první pohled působí až příliš odvážně.

Počítá totiž s tím, že do přenosové soustavy budou zapojeny elektromobily, tedy konkrétně jejich akumulátory, které mají značkou energetickou kapacitu. Majitelé elektromobilů by je mohli používat zcela běžným způsobem, pokud by se ale zapojili do tohoto projektu, jehož cílem je vyvážení elektrické sítě, zapsali by se zároveň i do jakéhosi plánu, který by předběžně určil, kdy bude majitel auto používat a kdy bude odstaveno.

Studie dokládají, že průměrně je vozidlo v permanenci hodinu denně. Zbylých třiadvacet hodin je víceméně k ničemu – někde stojí. Dalo by se tedy zapojit do sítě a posloužit k vyvažování výkyvů. Když by byl zrovna v síti přebytek energie, pověření operátoři by dostali za úkol ji uskladnit v bateriích elektromobilů. Pakliže by nastal naopak nedostatek, operátoři by si energii mohli krátkodobě vypůjčit, s tím, že by ji zase včas dodali zpět.

Už dnes fungují nejrůznější metody vyvažování výkyvů – jsou ale drahé a není možné jimi reagovat okamžitě. Projekt s elektromobily by nebyl finančně nákladný, přestože by majitelé vozů za zapojení do projektu dostávali odměnu (ta by jim pomohla financovat nákladný nákup elektromobilu, což by přispělo k jejich rychlému šíření). Nebylo by třeba budovat složitou infrastrukturu, auta by se mohla připojovat přímo do sítě s poměrně jednoduchým měřičem. Efekt, který by vyvažování mělo, by byl zároveň okamžitý a nebylo by zapotřebí čekat například na to, až se rozběhne tepelná elektrárna korigující výkyv.

Ve Spojených státech amerických už běží pilotní projekt. Ten má pochopitelně do skutečně funkční realizace ještě daleko, ale zajímat se o něj začali už i politici či výrobci elektromobilů, jako třeba General Motors. V dlouhodobém horizontu se pro projekt počítá s miliony vozidel, rozdělených po tisících mezi lokální operátory, kteří by dostávali zakázky na vyvažování z centrálního dispečinku.

Autor: David Sillmen