Možná také patříte mezi lidi, kteří v zimě vyráží do přírody, aby trochu přilepšili volně žijícím zvířátkům. Někteří toto konání považují za zbytečné, dokonce za škodlivé. Nicméně zima bývá velmi krutá a potravy je v přírodě i díky zásahům člověka málo. Z krajiny mizí ovocné stromy, na polích po žních téměř nic nezůstává, přikrmování tak může výrazně pomocí divoké zvěři v přežití. Nejdůležitější je zvolit takové krmení, které zvěři neublíží.
Než začnete, je nejlepší navštívit hajného nebo místní spolek myslivců, pro které je přikrmování zvěře běžnou, téměř denní činností. Jste-li však například z města a nevíte na koho a kde se obrátit, snad Vám pomůže dnešní článek.
Vhodné pro zvěř jsou různé druhy jetelů a vojtěšek, samozřejmě usušených. Zvířátka také nepohrdnou suchými větvičkami stromů, zejména dubu, lípy, vrby, osiky. Suché větvičky obsahují řadu důležitých látek a minerálů. Nejdůležitější je však skutečnost, že letnina (tak se suchým větvičkám stromů říká) dokáže u zvěře zahnat pocit hladu a pomáhají s fungováním střev. Máte-li tedy každoročně na podzim velké množství biologického odpadu, ať už suchou trávu či suché větvičky, tak je již nemusíte pálit, ale domluvte se s myslivci a odvezte je do lesa ke krmelci.
Dalším výborným krmivem jsou kaštany, bukvice a žaludy. Ostatně asi většina z nás si pamatuje na školní sběr kaštanů, které následně putovaly do lesů a do krmelců divoké zvěře. Dužnaté plody jako brambory, jablka, mrkve a řepa jsou významným zdrojem tekutin.
Nezapomínejme však i na naše ptactvo. Tomu v zimě přijdou vhod olejnatá semínka – slunečnice, mák, řepka. Sýkorky třeba rády zobou rozdrcené vlašské ořechy, nepohrdnou ani kouskem jablíčka a samozřejmě lojem. Ptákům v žádném případě nedávejte zbytky z kuchyně a ani chléb. Rovněž opeřenci nepohrdnou nezamrzlou vodou, kterou potřebují nejen k uhašení žízně, ale také pro koupání, které pomáhá udržet opeření v dobrém stavu.
J. H.
