Pokud máte doma zahradu a malé děti, určitě se bez pískoviště neobejdete. Pro vaše ratolesti bude místem, kde se vyřádí a alespoň částečně unaví. Snad pak nebudou tolik vyčerpávat vás.
Když si budou děti hrát na vlastním pískovišti, nemusíte se obávat, že naleznou v písku psí výkal nebo použitou injekční stříkačku. Pokud si dáte s jeho stavbou jen trochu práce, můžete ho šikovně začlenit do prostoru, aby příliš nevynikalo, a zahradu jím ozdobit.
Základem bezpečného pískoviště, obzvlášť ve vlhké zahradě, je odvodnění. Bez něj se v mokrém písku množí bakterie a cizopasníci. Jako drenáž slouží nejlépe vrstva kamenů v zemi, vysoká přibližně 30 cm, na kterou položíte ještě zhruba pěticentimetrovou vrstvu štěrku, jenž bude odvádět vodu a zároveň sloužit jako spojovací materiál mezi kameny a pískem. Ten by měl být čistý a jemný, bez jílovité příměsi. Ideální je říční písek, použít se ale dá i kvalitní kopaný. Plochu pak obezděte zídkou z cihel, postavenou na betonovém základě. Pískoviště nemusí být jen prostor čtvercového půdorysu. Pěkné místo na hraní vytvoříte dětem také z betonové skruže, částečně zapuštěné do země, jejíž vršek bude sloužit jako ochranná zídka. Cihly nebo beton ale nejsou jediné materiály hodící se pro obložení písku, vhodné je pro ohrádku také dřevo. Nejenže dobře vypadá, ale také není tak tvrdé, což je důležité především z hlediska bezpečnosti.
Prostor, který je určen k dětským hrám můžete opatřit odnímatelnou stříškou, která ho bude chránit před sluncem i deštěm. Ideální je celou plochu pískoviště na noc, nebo na dobu, kdy si v něm děti nehrají, zakrývat. Uchráníte ho tak před vlhkostí a zabráníte jeho znečištění kočičími výkaly, spadaným listím a dalším nepořádkem. Pro tyto účely postačí obyčejná dřevěná deska ošetřená konzervačním nátěrem.
Dětem můžete pořídit i přenosné pískoviště. Vypadá jako malý bazének z plastu (dá se tak i použít), má atraktivní tvar různých zvířátek a je velmi praktické – nemusíte nic stavět a můžete jej položit tam, kde zrovna svítí sluníčko. Je opatřené také poklopem a když si děti dohrají, snadno uklidíte nepořádek okolo a pískoviště na noc přikryjete. Plastové nádoby na písek však nemají žádný odtok, takže ve vlhkém písku dochází k přemnožení bakterií. Proto je přenosné pískoviště spíše jen provizorním řešením, například na dovolené či na chalupě. Pokud jste jej dětem pořídili, nezapomeňte písek kontrolovat a často měnit.
Děti přijdou při svých hrách celkem snadno k úrazu a i když se rodiče snaží na ně dohlédnout, není v lidských silách sledovat je neustále. Někdy stačí opravdu jen pár sekund nepozornosti a zranění je na světě. Proto pamatujte v prvé řadě na bezpečnost všech míst, kde si děti hrají.
Pokud stavíte vyvýšené pískoviště, přizpůsobte výšku ohrazující zídky velikosti dítěte; například i nešikovný pád z třiceti centimetrů může být pro tříleté dítě životu nebezpečný, navíc zídku příliš vysokou by pro něj byl problém přelézt.
Jakékoliv ostré hrany znamenají vždy potenciální hrozbu. Proto by poslední řada cihel, která tvoří okraj zídky, měla mít zaoblené hrany a rohy, předejdete tak nebezpečí poranění při pádu.
Věci, které mohou děti ohrozit, často nacházíme tam, kde by nás vůbec nenapadlo je hledat. I když se vám zdá okolí pískoviště bezpečné, místo, kde si budou děti hrát, byste měli mít pod dozorem. Určitě stavte pískoviště tak, abyste na něj viděli z okna kuchyně nebo obývacího pokoje.
V písku se mohou množit cizopasníci, například psí a kočičí škrkavky. Čas od času byste jej měli vyměnit bez ohledu na to, zda máte domácího mazlíčka. Než se pustí děti do svačiny, měly by si po hře na písku umýt ruce.
Pískoviště nemusíte likvidovat ani po tom, co vaše ratolesti vyrostou a hra na něm je omrzí. Místo zapomenuté ohrádky se zbytky písku a povalujícími se rozbitými hračkami zde může stát třeba obezděný záhonek či zahradní jezírko.
