Dřevo obecně je velice zajímavým materiálem. Je organického, čistě přírodního původu, jeho zpracování není příliš náročné, ledacos vydrží a působí teple a útulně. Je dostatečně pružné, tedy schopné nabýt zpět svého původního tvaru a velikosti poté, co na něj přestane působit síla (tak, tlak, ohyb, smyk).
Podle vláken
Specifičnost tohoto materiálu je do značné míry dána tím, že dřevo má vlákna. Vlastnosti se vzhledem k postavení vláken značně odlišují, zvláště jeho pevnost a pružnost. Na postavení vláken musíme brát vždy zřetel, stejně jako na vady, které se také podílí na uvedených vlastnostech, resp. omezují je. Protože se jedná o přírodní produkt, přírodním vadám se vyhnout nelze, ať už jsou to suky, trhliny (například od mrazu), tvarové anomálie nebo vady způsobené houbami či cizopasníky. Podobně je nutné sledovat i směr letokruhů a vlhkost.
Symbióza z prostředím
Chování dřeva v prostředí se téměř podobá koexistování některých živočišných druhů. Dřevo je hygroskopické, což znamená, že má tendenci přizpůsobovat svou vlhkost okolnímu prostředí a navozovat tak rovnovážný stav. Se změnami v okolí se mění i vlhkost dřeva, se ztrácením a přijímáním vlhkosti se pojí další procesy, které ve dřevě probíhají a činí ho odlišným od jiných materiálů.
Pokud ztrácí svou vlhkost – sesychá, ztrácí také na objemu, naopak když vlhkost přijímá, bobtná – zvětšuje rozměry (pouze do 30% vlhkosti, nad touto hranicí se již rozměry nemění). Zároveň s tím roste hustota a tedy i hmotnost. Určitě jste slyšeli termín „dřevo pracuje“ – není to nic jiného než sesychání a bobtnání, tedy přizpůsobování se prostředí přijímáním nebo vydáváním své vlhkosti.
Málo sesychavá dřeva (Kβ <0,4) jsou např. topol, olše, vrba, středně sesychavá (Kβ 0,4-0,47) většina jehličnanů, dub, jasan, javor, ořešák, osika, hodně sesychavá (Kβ >0,47) pak bříza, buk, habr či modřín.
Dobrý tepelný izolant!
Na vlhkosti (a tedy i hustotě) závisí měrná tepelná vodivost dřeva. Čím více vlhkostí, tím horší izolant. I tak je dřevo, zvláště ve směru napříč vláken, dobrým izolantem. Těchto vlastností lze použít nejen k výstavbě domu, ale i třeba k vystavení vlastní sauny (i když se dotknete dřevěné stěny vytopené sauny, nespálíte se).
Odolnost vůči vlhkosti i životnost lze zlepšit napuštěním či natřením dřeva nejrůznějšími přípravky. O mořidlech, lacích, olejích, voscích a barvách by se dal napsat celý článek.
Jak je to tedy s hořením?
Otázka hořlavosti dřeva je s přibývající oblibou dřevostaveb často pokládána a zodpovídaná. Není třeba obav. Dřevo v ohništi, krbu či kamnech sice hezky plápolá, pokud ale začne hořet trám, je velká šance, že dům bude stát i po včasném zásahu hasičů. A to nejen proto, že je dřevo špatně tepelně vodivé, ale do značné míry také proto, že se na povrchu hořením vytvoří zuhelnatělá vrstva, která poté působí jako izolant. Vzpomeňte na větší kusy dřeva v ohništi – pokud jim nepomůžete (neotočíte je, nenecháte jim tam nějaký menší a lépe hořící kousek), klidně najdete kus nespáleného dřeva i po dohoření.
To, jaké dřevo se kam nejlépe hodí, se dozvíte z našeho příštího dílu.
Sandra Špačková
foto: www.dickoatts.com
