Skandinávské země, tedy Švédsko, Norsko, Finsko a Dánsko, prožívají ještě drsnější zimu než my v České republice. Přesto spotřebují méně energie.

Ve skandinávských zemích je stále možné nechat se unášet krásami jakoby nekončící přírody. Ačkoliv to tak působí, vůbec to není automatické a samozřejmé. Skandinávci se o svá místa k životu starají. Pro většinu z nich je ekologická uvědomělost jakousi životní cestou.

„Na přírodu se díváme docela jinak…máme k ní více respektu,“ říká Sofie Adolfsson Jörby v rozhovoru pro magazín Green Living, když má porovnat způsob, jakým na přírodu nahlížejí Skandinávci a ostatní. Sofie pracuje jako koordinátorka na švédském Ministerstvu životního prostředí. Dodává, že drtivá většina Švédů si ekologickou uvědomělost a úctu k přírodě osvojuje už v raném dětství. Pak už není nutné se tolik divit, jak je možné, že se Švédům a jejich sousedům něco podobného daří.

Podle nedávného celonárodního průzkumu redukovalo loni celých 78% Švédů svou energetickou spotřebu. Ono „zelené povědomí“ je podporováno široce rozšířenými efektivními spotřebiči a výborně izolovanými domy. Kromě toho jsou tu nejrůznější iniciativy, dokonce na vládní úrovni. Tou zřejmě nejzajímavější je restrikce množství energie, jaké smějí nové domy spotřebovávat. Jedná se o 110 kilowatthodin na metr čtvereční. Pozoruhodné přitom je, že většina se drží daleko pod touto hranicí.

Ve Švédsku na vytápění nepoužívají ani tak paliva, jako spíše obnovitelné zdroje. Zatímco jinde se o tom ze všeho nejvíce mluví, tady je využívání větru, biopaliv nebo geotermálních zdrojů na běžném pořádku. Za zmínku stojí také stále populárnější systém oblastního vytápění, kdy je teplo distribuováno sítí trubek (obvykle v podzemí), které vycházejí z jednoho zdroje. Řada těchto „elektráren“ je designována tak, že v teplo dokáže proměnit prakticky cokoliv – především pak obecní odpad. Jedna taková elektrárna v hlavním městě Stockholmu zpracuje 25% veškerého městského odpadu.

Skandinávská města jsou obvykle méně hustě osídlená než města na evropském západě či u nás. To je činí ideálními pro dopravu na kolech. Úředníci jdou navíc tomuto trendu vstříc. V dánském hlavním městě Kodani uvidíte všude velkorysý pruh pro cyklisty, kteří mají dokonce vlastní světelné signály na křižovatkách. Není divu, že do centra denně přijíždí 150.000 lidí na kolech.

V Dánsku i Norsku je navíc velmi oblíbená síť veřejných bicyklů, tedy jakýchsi stojanů rozmístěných hojně po městě, kdy je možné si za malý nebo dokonce žádný poplatek krátkodobě vypůjčit kolo, někam dojet a tam ho na dalším stojanu zase nechat. Lidé podobných služeb a výhod využívají mimo jiné proto, že za vjezd do center měst se vybírá mýtné.

Přísná politika se týká rovněž skandinávských lesů. Místní lidé a politici si uvědomují, jaký dar mají v bohatém zalesnění. Dřevo jako surovinu pochopitelně využívají, nicméně jen podle přísného plánu těžby a s tím, že co se vytěží, to se také musí znovu zasadit a zajistit tomu podmínky pro růst.

Skandinávské země tak mohou sloužit jako vzor pro všechny, kdo se chtějí vydat cestou energetické udržitelnosti a nikoliv exploatace zatím dostupných zdrojů.

autor: David Sillmen