Ještě před pár týdny pole nezlátly, ale hromadně se žlutily. Řepka olejka byla na vrcholu své sezony, a i častým námětem k hovoru. Jedni na ni nadávají, druhým se sluníčková pole naopak zamlouvají. Vyjma subjektivních názorů laiků však řepka olejka vyvolá debaty i mezi odborníky.
Jablkem sváru je především to, nakolik je její pěstování přínosné pro zlepšení životního prostředí. Zastánci řepky v ní vidí nejen cenný zdroj rostlinného oleje, který svými vlastnostmi obstojí i vedle oleje olivového, ale v současnosti především základní surovinu pro výrobu bionafty.
Význam bionafty spočívá především v tom, že je vyráběna z obnovitelných zdrojů. Také jejím hořením vzniká méně odpadních látek, což se pozitivně podepisuje na snížení škodlivých emisí v ovzduší. Bionafta navíc není toxická, nezatěžuje tak ani vodní prostředí.
Bionaftu je možné vyrábět ze všech rostlinných olejů (dokonce i těch již použitých, např. na fritování), u nás se však vyrábí v drtivé většině pouze z řepky olejky. Což by nebyl problém, kdyby řepka nepatřila k rostlinám, které spotřebovávají z půdy mnoho živin. Proto se doporučuje její pěstování na jednom území vždy po několika roční pauze.
A tady právě vzniká problém. Zemědělci v dnešní době jen těžko hledají plodinu, která by poskytla tak hojnou úrodu a o níž by byl takový zájem jako o řepku. Hromadně se tedy vysazuje řepka, která slibuje vždy slušné výnosy, ovšem půda je díky tomu neúnosně přetěžována.
V zahraničí se naopak kvůli plodinám pro výrobu bionafty kácejí lesy a mění se původní ráz krajiny, což samozřejmě vede k dalšímu zhoršení biosféry. Najdou se proto hlasy volající od upuštění protěžování bionafty jako nástroje zlepšujícího životní prostředí.
Hlavním argumentem pro prospěšnost výroby bionafty je však stále především to, že je vyráběna z obnovitelných zdrojů, na rozdíl od své předchůdkyně nafty. Ta je získávána z ropy, označované též jako zemní olej, neboť se ukrývá vně země. Vzniknout měla rozkladem pravěkých organismů, a její zásoby jsou omezené.
Autor: Žaneta Pixová
