Nákup a spotřeba bioproduktů se v poslední době stali pro mnohé životní filosofií a pro mnohé jen módním trendem. Nařízení komise Evropské unie „O ekologickém zemědělství a označení ekopotravin“ z roku 1991 udává, že etiketa potvrzující původ biopotraviny nemá vzbudit dojem, že je lepší nutriční či zdravotní hodnoty a lepších chuťových vlastností.
Závěry mnoha studií však dokazují, že právě lepší chuť a menší obsah reziduí chemických látek přitahují spotřebitele ke koupi. Co ale láká lidi na ekologické módě? Co může být na tričku nebo kalhotách „bio“?
Konvenční pěstování bavlny systematicky devastuje životní prostředí. Největší hrozbou pro bavlník jsou housenky motýlů, a proto je na bavlnu ročně použito až 25 % insekticidů celosvětové spotřeby. Na plantáže jsou aplikovány tuny hnojiv a bavlna se až dvacetkrát ročně stříká pesticidy. V rozvojových zemích díky nedostatku ochranných pomůcek při aplikaci chemických látek umírá na otravu až 20 tisíc lidí ročně.
Především pak nošení textilií vyrobených později z konvenční bavlny může být příčinou různých alergických reakcí a jiných zdravotních problémů jako jsou ekzémy a další kožní nemoci. Propagátoři biobavlny proto doporučují ekooblečení především pro malé děti a všechny, kteří mají citlivou pokožku. Její zastánci tvrdí, že biobavlněné oblečení je měkčí, prodyšnější a také trvalejší.
Další variantou oproti konvenčně vypěstovaným bavlněným materiálům je oblíbené konopí. Hlavně u konopných látek výrobci slibují, že jejich delší životnost vyváží poněkud vyšší pořizovací cenu. Za ekologické oblečení je označována také kombinace přírodních surovin se syntetickými (například přídavek některých recyklovaných materiálů).
Ekologická móda je u nás prozatím začínajícím fenoménem, ale jak se zdá, má tento nový trend již nyní mnoho příznivců a nabídka biooblečení začíná vzrůstat.
Hana Blahoutová
