Poptávka po energii je v současné Evropě obrovská. Bohužel EU nemá takové zásoby ropy a zemního plynu, aby plně uspokojila své energetické potřeby.
Je tedy závislá na Rusku, které se již několikrát ukázalo jako velmi nespolehlivý obchodní partner.
Přitom pod nohama Evropanů se ukrývá těžko představitelných 18 bilionu metrů krychlových plynu. Tato zásoba by stačila Evropské unii na dalších šedesát let.
Jedná se však o břidlicový plyn, s jehož těžbou je spojena celá řada problémů.
Těžba břidlicového plynu
Břidlice jsou usazené horniny, které byly částečně metamorfovány. Jinými slovy pod ohromnou váhou výše uložených říčních, jezerních anebo mořských usazenin došlo ve spodních částech těchto mocných sedimentárních vrstev za obrovského tlaku a teploty ke geologickému pochodu, který se nazývá metamorfóza hornin. Výsledkem bylo vytvoření břidlic.
Tyto břidlice jsou často ve velmi velkých hloubkách. Běžně se musí vrtat i kilometr a půl hluboko. Břidlice jsou navíc velmi pevné horniny a k jejich navrtání jsou potřebné diamantové hlavice. Jakmile je navrtaná samotná břidlicová hornina, začne se do vrtu vhánět speciální směs chemikálií, písku a vody. Tato směs reaguje s břidlicí a vyvolá chemickou reakci díky níž je z břidlice uvolněn plyn, ten je odváděn na povrch, jímán a předáván k dalšímu zpracování.
Nevýhody těžby břidlicového plynu
Nevýhody těžby břidlicového plynu jsou jak ekonomické, tak ekologické. Jak je napsáno již výše v článku, břidlice jsou velmi hluboko a jsou velmi pevné. Z tohoto důvodu se pro vrtání musí používat speciální vrtné soupravy, které celou těžbu prodražují. Ekonomickou nevýhodou je i malá životnost těžebních věží (4-6 let) a větší počet vrtů na jednom nalezišti.
Mnohem závažnější jsou možná ekologická rizika. Jelikož se k získání plynu používá směs chemikálií, hrozí kontaminace podzemní vody. V USA údajně došlo k úniku plynu z vodovodních kohoutků. Někteří experti na tuto problematiku však oponují, že chemikálie jsou v tak zředěném stavu, že i kdyby se dostaly do podzemních vod, tak lidské zdraví neohrozí. Při těžbě břidlicového plynu také vzniká mnohem více metanu než při těžbě „klasického“ zemního plynu.
Závěr
Těžba břidlicového plynu je sice stále ekonomicky nákladnější než těžba „klasického“ zemního plynu. Během pár let, tak jak budou zásoby zemního plynu stále více ubývat, se však těžba břidlicového plynu stane výhodnější. Ekologická rizika nejsou jistě zanedbatelná, avšak do budoucna pravděpodobně zvítězí energetická soběstačnost nad ekologickou opatrností.
J. H.
