Na stránkách Hospodářských novin a v jejich magazínu Víkend dne 14. 5. byly publikovány redaktorkou Petrou Pospěchovou články signalizující „Konec českého chleba“. Je krajně neobvyklé, aby tak vysoce odborné téma, jako je technologický způsob výroby a kvalitu chleba hodnotil laik, prakticky bez jakýchkoliv teoretických a praktických zkušeností.
Celkové vyznění článků a hodnocení kvality chleba bylo velmi negativní, zároveň zde byla uvedena řada nepřesných a poplašných tvrzení, která je nutno uvést na správnou míru.
Na otázku, jak to doopravdy je s českým chlebem, mohou nejlépe odpovědět jeho konzumenti. Tou nejobjektivnější metodu hodnocení je v této souvislosti spotřebitelské šetření. Podle výsledků tohoto šetření, které pro Ústav zemědělských a ekonomických informací v říjnu a listopadu 2009 provedly firmy Incoma Reasearch a GfK, vyplývá, že chléb je hodnocen mezi nejlepšími potravinami (spokojeno 56 % zákazníků) a ve vývoji indexu kvality v letech 1988 až 2009 mu patří dokonce první místo s indexem zlepšení 148,0. Kvalita chleba a jeho nabídka se tedy dle spotřebitelů prokazatelně zlepšila.
Navíc, o tom, že kvalita chleba je dnes stabilizovaná, svědčí výsledky dozorového orgánu – Státní zemědělské a potravinářské inspekce za poslední tři roky. Výrobky odpovídají platným normám, jakostní vady jsou zjišťovány pouze ojediněle.
Kvalitní chléb se dá dnes vyrobit jak tradičním způsobem, tak i moderními technologickými postupy. Naprosto stejným způsobem se vyrábí například i v Německu a Rakousku. Ročně se u nás vyrobí na 350 tisíc tun chleba, spotřeba na 1 obyvatele se pohybuje okolo 50 kg. Před rokem 1989 měl zákazník v obchodě na výběr pouze 2-3 druhy chleba a pokud měl to štěstí, občas mohl koupit i chléb čerstvý a kvalitní. V uplynulých 20 letech prošel celý pekařský obor dynamickým rozvojem. Je dnes plně privátní, velké výrobny oživily malé řemeslné pekárny, na trhu v současné době působí 1794 výrobců, došlo k modernizaci výrobního zařízení, prostřednictvím nových technologií, surovin a přísad reagovali pekaři na rychle se měnící tržní prostředí a spotřebitelské preference. Podstatně se zkvalitnil i zákaznický servis, čerstvý chléb je k dostání 7 dnů v týdnu, ve firemních prodejnách řady pekáren mohou náročnější zákazníci zakoupit speciality ve vyšší cenové relaci. Dnes si zákazník může skutečně vybrat. Nabídka chlebového sortimentu je opravdu bohatá, co se týče množství druhů, surovinového složení, originálních tvarů a hmotností, regionálních specialit a v poslední době i bio sortimentu.
Čeští pekaři se tedy rozhodně nemusejí stydět za to, co dokázali za uplynulých 20 let, tak jak zmiňuje autorka článků. O tom, že nenastal žádný „Konec českého chleba“ a čeští pekaři umí vyrábět kvalitní chléb se mohou zástupci médií přesvědčit 3. června v Pardubicích, kde se koná národní soutěž „Chléb roku 2010“.
Zdroj: foodnet.cz
To co tady pišete neni zase taková pavda. Jen v jedne věci máte pravdu a to že je chleba po 7 dní. No ale ostatek? No nezlobte se na mě ale kvalita šla po roce 1989 ůplně do haje. Ja si už hodně dlouho peču chleba doma a pravej českej z doma zadělaneho kvásku z žitné mouky a je nesporně co do chutě kvality a dobu spotřeby hodně daleko v předu. To co se dnes děje s chlebem a co se prodává lidem to je opravdu o penězích a hodně zoufalé.