Ekologické zemědělství vzniklo po druhé světové válce jako reakce na stále rostoucí intenzifikaci zemědělské výroby. Tato intenzifikace sice zajistila soběstačnost ve výrobě potravin, na druhé straně však vedla k výraznému poškozování krajiny, životního prostředí jako celku a v konečném důsledku i ke snížení kvality potravin. Odpovědí na tento stav byl vznik ekologického (biologického, organického) zemědělství. Přitom si však nesmíme pod tímto pojmem představovat neefektivní hospodaření s vysokými vstupy a nízkými výnosy. Dochází sice v důsledku dodržování principů organického zemědělství k vyšším nákladům (více ruční práce, welfare chov zvířat), ale výnosy jsou poměrně vysoké. Nesmíme také zapomenout na mimoprodukční přínos ekologického zemědělství. To znamená zejména:
- Respektování přírodních systémů
- Zachování a zlepšování kvality půdy a vody
- Důraz na zdraví rostlin
- Podpora biologické rozmanitosti
- Odpovědné využívání přírodních zdrojů
Pozitivní dopady ekologického zemědělství na krajinu a životní prostředí se jen velmi obtížně vyjadřují. Ovšem právě tyto pozitiva jsou hlavním přínosem ekologického zemědělství. Řada spotřebitelů kupuje produkty ekologického zemědělství pod mylným dojmem, že jsou zdravější než produkty konvenčního způsobu hospodaření. Tato skutečnost je však velice sporná. V některých případech dokonce potraviny nesoucí označení BIO mohou představovat větší zdravotní riziko než potraviny konvenčního zemědělství. Tento fakt je způsoben nepoužíváním některých konzervačních látek při výrobě BIO potravin a u potravin tedy může dojít k rozvoji plísní, které pro člověka představují riziko. Polemika příznivců i odpůrců ekologického zemědělství na toto téma stále trvá. Velice individuální jsou také chuťové vlastnosti BIO potravin. Ovšem vědecky měřitelný je kladný vliv ekologického hospodaření na životní prostředí. Toto zjištění bylo podpořeno již řadou studií. Dále v článku se budeme věnovat právě této záležitosti.
Uzavřené systémy
Velký nešvar současného konvenčního zemědělství je dodávání živin, které pochází z externích zdrojů, tedy zdrojů mimo zemědělský podnik. Nejčastěji se jedná o uměle vyrobená hnojiva. Jejich relativní dostupnost způsobila nadměrné využívání těchto látek. To v konečném důsledku vedlo a vede k poškozování životního prostředí a k rozvratu koloběhů. Téměř od počátku zemědělství byla rostlinná i živočišná výroba spolu pevně svázané. Toto pravidlo již v současné době neplatí. Zemědělské podniky se specializují na živočišnou, nebo rostlinnou produkci. Ekologické zemědělství oproti tomu preferuje uzavřené systémy. Například statková hnojiva jsou v konvenčním zemědělství považována za odpad, v ekologickém zemědělství slouží ke hnojení. Nelze tedy provozovat živočišnou výrobu bez rostlinné. V konečném důsledku není životní prostředí zatěžováno nadměrným využíváním průmyslových hnojiv.
Podpora biologické rozmanitosti
Zemědělské aktivity nepříznivě ovlivňují 70 % všech ohrožených druhů ptáků a 49 % všech rostlinných druhů. Dohoda o biologické rozmanitosti, ke které přistoupila i Česká republika si klade za cíl podporovat takové zemědělské hospodaření, které povede k ochraně a zvýšení biologické rozmanitosti. Mezi tyto praktiky patří i ekologické zemědělství. Ekologické zemědělství může zvýšit rozmanitost uvnitř druhů (genetická rozmanitost) podporou místních a krajových odrůd a plemen. Dále zvyšuje počet druhů rostlin i zvířat zastoupených v agrosystému či v jeho blízkém okolí. Tato skutečnost vede k posílení stability systému.
Ochrana vod
Ekologické zemědělství zakazuje používání pesticidů a lehce rozpustných minerálních hnojiv. Do podzemní i povrchové vody se tak dostává méně reziduí těchto látek.
Ochrana půdy
Ekologické zemědělství omezuje erozi půdy, zvyšuje biologickou aktivitu půdy, zvyšuje biomasu mikroorganismů v půdě, vyšší počet žížal a v neposlední řadě přispívá k lepší cirkulaci živin v půdě. Také nedochází k tak výraznému poškozování fyzikálních vlastností půdy.
J.H.
