Podlahové topení je topným i chladícím zařízením, které využívá proudění vody v plastových trubkách o nízké teplotě. Trubky jsou položeny do vrstvy betonu, která se obvykle používá pro pokládku podlahové krytiny vyrobené z keramiky, mramoru, žuly, kameniny a dřeva.
Teplo je přenášeno z trubek do podlahy a odtud do celé místnosti. Tímto způsobem se celý povrch podlahy stává topným tělesem. V případě, že pustíme do systému studenou vodu (15°C), můžeme podlahou i chladit.
Výhody systému
Přenos tepla z podlahy do okolního prostředí a ostatních povrchových ploch je zajištěn prostřednictvím tepelného sálání. Podlaha se sálavým podlahovým topením se na dotek nejeví jako teplá (její teplota je 25-26°C), nicméně nevyvolává pocit chladu, který je typický pro prostředí vytápěná tradičními systémy, a je tudíž možno se bez problémů pohybovat naboso. Při vytápění podlahou také nedochází k cirkulaci vzduchu v místnosti a tím roznosu prachu, jako u vytápění radiátory, kdy teplý vzduch stoupá od tělesa ke stropu pod kterým proudí a po ochlazení klesá zpět k podlaze, kde proudí zpět k radiátorům.
Složení systému
- Směšovací jednotka s rozdělovačem – mísí ohřátou a chladnou vodu na potřebnou teplotu a pouští ji do okruhů v podlaze.
- Trubka – plastová, nebo sendvičová (hliník a plast), pokládá se do okruhů do systémové desky a zalévá se betonem, nebo anhydridem.
- Systémová deska – polystyrenová deska (izolace) s výstupky, mezi které se stáčí smyčky trubky. Polystyren je potažen folií, která se na spojích překrývá, aby anhydrid nezatekl do spár.
zdroj: Wikipedie
