Myslíte si, že zahrada znamená neustálé hnojení, stříkání chemickými přípravky a nikdy nekončící boj s plevelem? Omyl. Jde to i jinak. Zkuste přírodní zahradu. Nebudete potřebovat hnojivo ani různé chemické postřiky.
Přírodní zahrada, co to vlastně je?
Přírodní zahrada je naprosto soběstačné společenství, které se obejde bez zásahu člověka. Dalo by se říct, že se o takovou zahradu nemusíte vůbec starat. Je však potřeba přírodní zahradu dobře navrhnout. A to není nikterak jednoduché. Je potřeba mít široké znalosti o procesech, které v zahradě probíhají. Odměnou vám však je krásná zahrada a plody ovoce a zeleniny bez práce.
Přírodní zahradník nespoléhá na chemii a nenamáhá si záda při plení záhonků. Namísto toho využívá své znalosti o procesech, které probíhají v půdě, v rostlinách a v rámci vztahů mezi zahradní zvířenou a rostlinami. Čas a energie, kterou věnujete jejímu založení se vám několikanásobně vrátí během jejího provozu.
Největší rozdíl mezi přírodní zahradou a zahradou klasickou je v používání chemie, hnojení a práce s vodou. V přírodní zahradě je také rozhodující umístění rostlinek. Každá z nich má vhodné místo. Výběr správného místa je prevencí zejména proti plísním a dalším chorobám. Sluníčko prostě dělá divy. Důležité je rovněž zvolit i vhodný druh rostliny. Je potřeba zvolit takové, které mají vysokou odolnost. Úplně nejlepší je použít semínka z vlastní loňské produkce. Proti plevelům se využívá mulčování, nebo se do záhonku vysévá jiná plodina, která záhon chrání před plevelem.
Jelikož jsou záhonky chráněny mulčem, je potřeba tomu přizpůsobit i zalévání. Na přírodní zahrádce se snažíme zalévat přímo ke kořenům a hlavně nezaléváme tak často. Výhodou je, že rostlinky pak nejsou zmlsané a vytvoří si hlubší kořenový systém.
Přírodní zahrádka není žádná věda. Chce to jen čas na přípravu. I já jsem byl skeptický a musím říct, že první rok úroda nebyla valná, ale druhý rok se úroda velmi podařila. Jen sousedé byli trošku nedůvěřiví, ale nakonec si zvykli.
J.H.
