Studenti porovnali zpracování odpadu ČR a Švédka – jak si stojíme?

Nakládání s odpady je dnes více či méně ožehavé téma. Mezi sebou se perou příznivci ekologie a recyklace a jejich odpůrci. Někteří tvrdí, že třídíme málo a někteří že až příliš. Jak je to ale doopravdy?

V článku jsme porovnali data z roku 2012 mezi Českou republiku a Švédskem, které je, co se týče zpracování a recyklace odpadu, považováno za velmoc.

Na to, abychom se mohli podívat na situaci odpadů v České republice a Švédsku, musíme si nejprve představit základní fakta o těchto zemích. Švédsko je se svou rozlohou 447 435 km² téměř šestkrát větší než Česká republika (78 864 km²). Přes to je však Česká republika zemí s vyšším počtem obyvatel. Ve Švédsku žilo v roce 2012 „jen“ 9 555 893 lidí, kdežto v České republice asi 10 516 000 lidí.

Spalovny odpadu se samozřejmě nestarají jenom o zlikvidování odpadu ale taky vyrábějí energii. 20% zásob tepla zabezpečují právě spalovny odpadu. To znamená že poskytují teplo pro 850 000 domácností. Zbytek energie slouží jako zdroj elektřiny pro 250 000 domácností. Ve Švédsku jsou hlavním zdrojem energie vodní elektrárny, které zabezpečují až 50 procent. Na druhém místě jsou s přibližně 30 procenty jaderné elektrárny, ale do popředí se snaží dostat i větrné elektrárny, do jejichž rozvoje se aktuálně hodně investuje.

V České republice se v popředí drží tepelné elektrárny, a to s přibližně 57%. S 33 procenty následují jaderné elektrárny a pak s 3,36 procenty vodní elektrárny. 1% vyrábí také větrné a fotovoltaické elektrárny, které jsou na vzestupu.

Množství odpadků vyprodukovaných v České republice a ve Švédsku:

Švédsko – země těžebního průmyslu

Švédsko je jednou z nejdůležitějších a největších evropských těžebních velmocí. Švédové jsou největším producentem železné rudy (asi 95 procent produkce) a patří také mezi největší producenty mědi (asi 10 procent).

S těžbou je proto samozřejmě úzce spojena i produkce odpadního materiálu. Na první pohled vysoká míra vzniklého odpadu je ve skutečnosti výsledkem švédské těžební aktivity. Ve Švédsku je proto většina odpadu tvořena odpadem z těžebního průmyslu. Ze 156 milionů tun odpadu spadá 129 milionů tun na těžební průmysl.

Co se týče využívání vyprodukovaných odpadků k výrobě energie v konkrétních zemích, narážíme na velmi podobné několikanásobné rozdíly. Hmotnost 959 048 tun odpovídá množství odpadků, které se využijí k výrobě energie v České republice po dobu jednoho roku. Ve Švédsku se v průběhu téhož období podobným způsobem zpracuje 6 879 000 tun.

Na recyklaci se rok od roku klade stále větší důraz a o recyklaci se často mluví jako o globální potřebě. Zatímco v České republice je ročně recyklována asi čtvrtina odpadu (5 726 181 tun), ve Švédsku statistiky hovoří o recyklaci jedné desetiny z celkového vyprodukovaného množství, tedy asi 14 580 000 tunách odpadků.

Zatímco na českých skládkách je uložených během roku v přepočtu 3 625 415 tun odpadního materiálu (téměř 15, 5 %), Švédsko se ukládání odpadků na skládky snaží vyhýbat opravdu úspěšně, což představuje v praxi asi jen 1%.

Česká republika sice vyprodukuje zhruba o 200 tisíc tun komunálního odpadu méně, ale nakládání s odpady je v České republice mnohem horší. Na skládkách skončilo víc jak 1,8 milionu tun odpadu což je přibližně 56x více odpadů než ve Švédsku. Zrecyklováno bylo pouze 660 tisíc tun odpadu.

Komunálního odpadu bylo v roce 2012 vytvořeno švédskými domácnostmi 4,4 miliony tun . Z toho byly 2 miliony tun zrecyklovány a 2,2 miliony tun přeměnily spalovny na elektrickou energii. Pouhých 32 600 tun švédského odpadu bylo odvezeno na skládky.

Import odpadu do České republiky musí být povolen ministerstvem životního prostředí a pokud je povolen tak je následný odpad vždy určen k dalšímu zpracování anebo k recyklaci. Skladování importovaného odpadu je v České republice zakázáno. Přesto se do České republiky vozí odpad a nelegálně se skladuje. Příkladem je nelegálně dovezený odpad z Německa, kterého bylo jen za rok dovezeno přes 30 000 tun. Import legálního odpadu do České republiky za rok 2012 činil 782 887 tun.

Jelikož Švédsko zrecykluje většinu svého komunálního odpadu, nezbývá mu již mnoho odpadu určeného pro švédské moderní spalovny. Hlavní důvod švédského deficitu odpadu je to že Švédi jsou experti na separaci a recyklaci.

Švédové běžně doma třídí plast, papír, sklo, kov, baterie a elektrické spotřebiče a také třeba bio odpad. Ve Švédsku jsou běžné vratné zálohy nejen na skleněné láhve, ale i na plastové láhve a plechovky. Recykluje se 48% odpadu domácností a polovina jde do spaloven.  50% je samozřejmě na dlouhodobý provoz málo a právě proto potřebuje Švédsko odpad dovážet. V roce 2012 se do Švédska importovalo 1,7 milionu tun odpadu. V roce 2013 to bylo již 2,14 milionu tun. Nejvíce odpadu Švédsko importuje z Norska (57%) a Velké Británie (26%).

Očekává se, že v dalších letech bude tento trend zesilovat a do Švédska se bude importovat více odpadu. Ten by měl být dovážený hlavně z Rumunska a oblasti Balkánu kde je situace se skládkami tristní.

V roce 2012 bylo ze Švédska exportováno jenom 330 000 tun odpadků, v roce 2013 to bylo dokonce ještě méně (310 000 tun).  Z České republiky bylo, na druhé straně, vyvezených až 2 752 429 tun vyprodukovaného odpadu.

Zamysleme se

Česká republika by se měla zamyslet nad recyklací odpadu a proč tolik odpadu končí na skládkách. Cesta vede jedině přes lidi, ale stát k tomu musí připravit vhodné podmínky. Určitě by nebylo na škodu vzít si příklad ze Skandinávie. Velice důležité jsou samozřejmě společnosti a továrny, které produkují většinu odpadu, často velice nebezpečného pro naše prostředí.

Jedna ze společností, která se snaží pobízet k recyklaci je známá značka H&M, která vybízí lidi, aby staré oblečení nevyhazovali ale nosili je na sběrná místa v jejich pobočkách. Následně se z nich ušije nové oblečení nebo doplňky. Také je čím dál aktuálnější i heslo „Zero waste“ tedy snažit se produkovat co nejméně odpadu. V utopickém cíli by se neměl produkovat už úplně žádný odpad.

Na druhou stranu dovážet odpad do Švédska přes celou Evropu nepatří mezi dobré praktiky. Každá země by měla nést svou vlastní odpovědnost za odpady, které vytvoří.

Autoři: Karel Tropp, Alžbeta Jurkovičová, Martina Brtošová – autoři jsou studenty Masarykovy univerzity