Tradiční spojení vůně Vánoc je zažitým souslovím, podobně jako teplo Vánoc. Pojem světlo Vánoc se naopak příliš neužívá, přestože právě světlo k Vánocům neodmyslitelně patří.
Od dnešních vánočních výzdob v městech a obchodech, na vesnicích, samotách, domech, bytech či zahradách, po světla svící, nejen na adventních věncích, které se rozsvěcely už v době předkřesťanské.
Slavnostní zapalování svíček nebo ohně se váže k pohanské tradici, kdy byl oheň symbol života a kontrastoval s okolní zimou. Ohledně adventních věnců je původ nejistý, ale v křesťanství patří k základním vánočním tradicím.
Z doby několik století zpátky je dochován adventní věnec, který měl mimo čtyř svící, zapalovaných o nedělích předcházejících Štědrému dni, též menší svíčku – za každý den do Vánoc, a nahrazoval tak dětem dnešní čokoládové kalendáře.
Dnes převládají věnce se čtyřmi svíčkami, někdy doplněny o pátou, která je zapalována přímo u štědrovečerní večeře. Vedle adventních věnců čas do svátků odpočítávají i speciální vysoké svíčky, které se nechávají každý den odhořet o kousek, podle předznačeného kalendáře. Další tradicí jsou plovoucí svíčky pouštějící se v nádobě s vodou jako lodičky.
K první adventní neděli obvykle patří i zvyk ozdobit dům a zahradu světelnými dekoracemi. Dříve nejoblíbenější barevně světélkující řetězy za okny jsou nahrazovány originálními výzdobami, nejen za okny, ale i na balkónech a v zahradách, ať již ve tvaru sněhových vloček nebo třeba soba.
Podobné je to ve výzdobách měst a vesnic, rozsvícený strom sice zůstává, ale přibývají další dekorační prvky, osvětlené betlémy, fontány či sněhuláci. Tradiční žárovky pozvolna nahrazují led žárovky a mění se i pohon, z elektřiny směrem k solárním panelům.
Jejich výhodou je, že nejsou potřeba kabely a především se nemusíme bát závratných účtů za elektřinu. Přes den se totiž solární panel dobíjí světlem a v noci slouží jako pohon. A příjemné je taktéž, že dekorace mají senzor reagující na stmívání a samy se ve vhodnou chvíli rozsvítí.
Autor: Žaneta Pixová
