V minulých dvou článcích jsme se věnovali tématu ekologické stopy.
Dnešní článek bude také o environmentálním ukazateli míry, jakou zatěžuje jednotlivec, rodina, podnik, město, stát, atd. životní prostředí.
Jedná se o uhlíkovou stopu.
Na rozdíl od ekologické stopy, jejíž výpočet byl stanoven již na konci šedesátých let, stopa uhlíková je mnohem mladší.
Mluví se o ní teprve nějakých deset let v souvislosti s globálním oteplováním.
Předpokládá se, že ke globálnímu oteplování dochází v důsledku zvyšování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Proto se tento skleníkový plyn začal bedlivě sledovat a zároveň se začaly hledat způsoby, jak omezit jeho produkci.
Abychom ovšem mohli omezit produkci čehokoliv, musíme nejdříve vědět, kolik toho opravdu vyprodukujeme. V tomto případě se tedy jedná o produkci oxidu uhličitého.
Jednoduše řečeno, uhlíková stopa je množství uvolněného oxidu uhličitého a ostatních skleníkových plynů uvolněných během životního cyklu produktu či služby, našeho života nebo jedné cesty apod. Skládá se ze dvou složek.
První je přímá produkce oxidu uhličitého. Tedy například emise uvolněné spálením benzínu při jízdě autem, při spalování uhlí, atd.
Druhá složka je tzv. nepřímá. Do této kategorie patří oxid uhličitý, který je produkován při výrobě a prodeji výrobků, které kupujeme.
Jak snížit svoji uhlíkovou stopu.
Chceme-li omezit dopady svého chování na globální klima, máme dvě možnosti. Můžeme začít přemýšlet o tom, co kupujeme a proč to kupujeme. Tedy začít omezovat plýtvání.
Druhá možnost pak spočívá ve vyrovnání své uhlíkové produkce. Tedy můžeme začít dělat opatření, která vedou ke snižování množství oxidu uhličitého v atmosféře. Mezi takové aktivity patří například výsadba stromů. Tedy svoji spotřebu neomezím, ale dopady na životní prostředí zmírním tím, že provedu nějaké účinné opatření.
Uvádí se, že aby člověk vyrovnal svoji celoživotní produkci uhlíku, měl by vysadit čtyři stromy. Ti nejúspěšnější se pak mohou stát uhlíkově neutrálními. Tedy jejich uhlíková bilance bude rovna nule.
J. H.
