Hoteliéři jdou s dobou a snaží se lákat zákazníky uvědomělostí vůči okolnímu prostředí. Cestování patří k výdobytkům moderní civilizace a například pro nás východoevropany je i jednou ze svobod, která nám byla dlouhou dobu upírána.
Jako takové je cestování vnímáno veskrze kladně. Jenže cestovní průmysl jako každý jiný sleduje především zisk. Toho se přitom velmi dobře dosahuje plýtváním na všech frontách.
Stačí se podívat do turisticky vděčných oblastí a uvidíte jeden hotel vedle druhého. Nebo ještě hůře – navštivte odlehlá místa Země a i zde uvidíte luxusní hotely (například v poušti nebo na malých ostrovech). Pak se zamyslete – kolik tohle všechno muselo stát surovin a jak moc to narušilo místní ekosystém?
Tím to ale nekončí. Politika hoteliérů je založena na luxusu, tedy na tom, co u vás doma není běžné. Stačí si uvést několik příkladů pro pochopení: doma v noci nesvítíme, zatímco v hotelích jedou světla často čtyřiadvacet hodin denně, stejně jako klimatizace. Doma se ohlížíme na spotřebu vody, zatímco v hotelu se sprchujeme klidně hodinu. Mýdla, šampóny, tělová mléka a další přípravky doma dopotřebováváme, zatímco v hotelích načneme a další den máme úplně nové. Doma neměníme povlečení nebo ručníky každý den, zatímco v hotelích na tom trváme.
Zelené povědomí naštěstí už zasáhlo i hoteliéry a na mnoha místech světa se tak rozvíjí ekologické hotelnictví. Zelené hotely, neboli „ekotely“ se vyznačují tím, že v nich fungují programy na úsporu vody a energií. Zároveň co možná nejvíce redukují odpad.
Existuje celá řada certifikací zelených hotelů. Na standardizaci pravidel se zatím čeká, ovšem dá se říct, že lepší aspoň nějaká známka zelenosti než žádná. Samozřejmě se ale může stát, že se hotel ohání nějakým tím ekologickým certifikátem a na první pohled je jasné, že funguje úplně normálně a na ekologickou uvědomělost nedbá.
Některé takzvaně zelené hotely se snaží jen lépe zacházet s energiemi a šetřit materiály. Jiné, které nesou označení ekotely, už by měly plnit přísnější podmínky. Jejich zaměstnanci by měli být speciálně vyškolení, za každých okolností dbát na energetickou efektivitu, úsporu vody, starat se o pevný odpad a držet se základních ekologických závazků vůči okolí.
Správný ekotel by měl být konstruován z PPC cementu. Ten déle vydrží, šetří energii a izoluje vůči extrémům počasí. Okna by měla být tepelně zapečetěna a dvojitě zasklená, aby zabraňovala v přístupu horka či hluku do pokoje. Takto nastavená pravidla výrazně redukují nutnost klimatizování i vyhřívání a šetří elektřinu.
Naprostým základem by mělo být použití úsporných svítidel a především jejich efektivní využívání. Osvětlení by mělo začít fungovat teprve tehdy, když ubytovaný vloží kartičku sloužící i coby klíč od pokoje, do příslušného místa. Televize v zelených hotelech by měly být interaktivní, aby přes ně bylo možné zaplatit třeba i účty a nebylo nutné plýtvat papírem.
Dokonalý ekotel by se měl pyšnit ještě takovými vychytávkami, jako je zachytávání dešťové vody do rezervoárů či ohřívání vody solární energií. Všechny kohoutky a sprchy by měly být opatřeny speciálním zařízením snižujícím výtok vody.
Samozřejmě ne vždy takový hotel najdete. To ale neznamená, že sami nemůžete zapracovat na tom, aby hotel přírodu tolik nezatěžoval. Dokonce se dá říct, že většinu nakonec stejně dělá zákazník. Ten by se měl v hotelu chovat, jakoby by byl doma. To znamená neplýtvat vodou, zhasínat, když světlo už není třeba, nesprchovat se příliš dlouho, případně si u švédských stolů nenakládat plné talíře, které stejně nedokáže sníst.
autor: David Sillmen