Veškeré naše osobní úsilí žít trvale udržitelným způsobem nemá žádný vliv na životní prostředí světa. To je tvrzení spisovatele Derricka Jensena, autora článků o životním prostředí, které nedávno publikoval v časopise Orion.

Světový průmysl je velmi rozsáhlý a představuje pro planetu neuvěřitelnou zátěž, argumentuje Jensen, a i kdybychom všichni snížili svou uhlíkovou stopu na nulu, přírodní klima se nezmění a průmysl bude dále způsobovat rozsáhlé přírodní katastrofy. Jestliže průmysl jednoznačně a masivně ohrožuje veškeré přírodní druhy, proč se vlastně snažit zachránit recyklováním a kompostováním svět? Jensen věří této šílené myšlence. „Může snad rozumný člověk věřit, že třídění odpadu by zastavilo Hitlera nebo kompostování ukončilo otroctví a přineslo osmihodinovou pracovní dobu.?“ tak začíná Jensenův článek.

Přesto všechno se však většina z nás k tomuto „šílenství“ přidala. Učíme děti vypnout světla, když je nepoužíváme, pouštíme se do osvětových kampaní o nezavlažování trávníků během období sucha, a vlády nabízejí daňové výhody pro ty, kteří si zakoupí energeticky úsporné spotřebiče. Docela komicky může působit nedávno zveřejněná zpráva v Brazílii, která vyzývá obyvatele, aby se při sprchování vyčůrali a šetřili tak odpadní vody.

Přes veškeré snahy však musíme uznat, že největšími spotřebiteli energie, vody a jiných zdrojů zůstávají daleko větší hráči: obchodní společnosti, zemědělství, doprava atd. A ti také produkují drtivou většinu skleníkových plynů, jak podotýká Jensen.

Proč tedy věříme, že můžeme něco změnit?

Jensen si myslí, že naše kapitalistická a konzumní společnost nás přesvědčila, že veškerá síla spočívá v penězích, které utrácíme. Pokud koupí lidé například úsporně splachovací záchod, věří, že podpořili správného výrobce a na světě se ušetří více vody. Zatímco spotřebitelské trendy mohou a určitě z velké části řídí průmysl, jako například současný nárůst prodeje biopotravin na základě poptávky, často to není tak jednoduché a nestačí to k tomu, abychom zastavili rozsáhlé a nevratné přírodní škody způsobené průmyslem.

Popravdě řečeno, lidé jsou schopni ovlivnit změnu mnohem více, než jen jejich peněženky. Hlasování, protesty a lobbing jsou jen některé z řady možností, upozorňuje Jensen. Ale na konci každého dne, ne každý hledáme hmatatelný a vhodný způsob jak opravdu změnit „dnešek“. Možná právě proto se o udržitelný způsob života snažíme individuálně a někdy se až vyhýbáme agresivnějším a radikálnějším činům, které by nás stály roky času a energie a přinesly pouze skromné výsledky. Zatímco skutky jedince mohou přispět k tomu, aby se cítil lépe, Jensen zdůrazňuje, že „osobní změna není rovna změně společnosti“.

Buď změnou, kterou si přeješ vidět ve světě

Všichni odpůrci Jensenových názorů budou tvrdit, že život udržitelným způsobem je nesmírně důležitý akt a že každá rozsáhlá společenská změna začíná na místní úrovni. U jednotlivců, kteří jsou ochotni změnit své chování a jít vzorem ostatním.

Zatímco můžeme s Jensenem souhlasit, že světový průmysl je zajité nepřehlédnutelnou hrozbou životního prostředí, zároveň budeme pevně trvat na svém, že změna začíná u jednotlivce a jeho rozhodnutí žít pro lepší budoucnost. A ano, tváří v tvář tak velkým globálním problémům, si můžeme udržet životní komfort a přitom pomoci zachránit svět.

Z originálu Do We Waste Our Time With ‘Environmentally Friendly’ Living? by Jennifer Colletti přeložila Hana Blahoutová (http://www.ecology.com/2011/09/12/waste-time-environmentally/)