Zpětné získávání tepla (ZZT) je systém používaný v řadě technických oborů. Důležité je využití ve vzduchotechnických systémech, které získávají teplo z odpadního vzduchu či jiných látek. Významnou oblastí zpětného získávání tepla je průmysl. Typické je to především v hutnictví, kde je vzduch, vstupující do pecí, předehříván teplem odcházejících kouřových plynů. Tyto systémy se používají, protože k ohřátí médií je třeba mnoho energie, jíž je možno z odpadních plynů získat.
Zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu se využívá pro předehřívání přiváděného vzduchu především tam, kde je nepřetržitý provoz.
Využití rekuperace v rodinném domě
Zpětně získávat teplo z odpadního vzduchu lze pomocí rekuperace také v rodinných domech nebo bytech. Rekuperace řeší dilema mezi potřebou čerstvého větru a ztrátou tepla, o nějž přicházíme během intenzivního větrání. Aby bylo běžné větrání otevřenými okny dostačující a hygienické, mělo by být okno otevřené asi hodinu. Při takovémto větrání se ztratí 50 – 75 % tepla.
Rekuperace je schopna zajistit výměnu vzduchu bez významných energetických ztrát. Kvalitní rekuperační zařízení mají účinnost zpětného zisku tepla kolem 90 % v celém rozsahu otáček ventilátoru. Při největších mrazech je rekuperace schopna zajistit, aby do místnosti proudil předehřátý vzduch o minimální teplotě 18 °C. V letním parnu je naopak možné do místnosti vhánět ochlazený vzduch.
Princip rekuperace
Zjednodušeně řečeno, rekuperační zařízení využívá teploty vzduchu odsávaného z domu nebo bytu k ohřevu chladného vzduchu, který je přiváděn z venku. V létě je to naopak – teplý vzduch je odváděn ven a dovnitř proudí chladný. Příchozí a odchozí vzduch se přitom nikdy nepotkají, pouze si přes speciální výměník předají teplotu. „Vydýchaný“ vzduch (často okořeněný různými vůněmi – například z kuchyně) je odveden ven i s pachy.
Na rušných třídách ve velkých městech je téměř nemožné okna otevřít, především díky hluku a prachu. Často jediným řešením, jak dostat do místnosti čerstvý vzduch je proto rekuperace. K té lze zakoupit i čistící filtry, které jsou schopny zbavit vzduch prachu, pylu a dalších alergenů.
Rekuperátory s křížovoprotiproudými výměníky jsou podle většiny výrobců schopny dosáhnout 90 % účinnosti. Tato hodnota však často klesá se zvyšující se zátěží, kdy roste objem průtoku vzduchu. Při 100 % zátěži může účinnost klesnout až pod 70 %. Nejvíce účinné jsou protiproudé kanálové výměníky s dostatečnou plochou, která by například pro větrací množství vzduchu 300 m3 za hodinu měla být asi 60 m2. Takováto zařízení by měla být schopna dosáhnout deklarované 90 % účinnosti.
zdroj: Wikipedie
