Jak vybrat dlažbu I.

Exteriérová dlažba spoluvytváří vzhled domu, je však rovněž mimořádně důležitým funkčním prvkem, jehož výběr a instalaci nelze podceňovat.

Obecně rozlišujeme dlažby přírodní a umělé, které se dále dělí na venkovní a vnitřní. Umělé venkovní dlažby jsou slinuté, teracové, zámkové, vymývané nebo obyčejné betonové.

Rozdílné užitné vlastnosti předurčují jednotlivé typy dlažeb ke konkrétnímu využití -  jiné se hodí na terasy, jiné na chodníky, k bazénu či na příjezdovou cestu ke garáži.

Podle čeho vybírat

Na terasy, balkóny, zádveří a podobné prostory jsou nejlepší dlažby slinuté. Prodávají se ve velkém množství odstínů; s hladkým, mírně protiskluzovým nebo reliéfním povrchem; jsou téměř nenasákavé, tvrdé, mrazuvzdorné a odolné proti změnám teplot.

Na dláždění chodníků, pergol a podobně jsou určené tři až osm centimetrů silné zámkové, betonové, teracové nebo vymývané dlažby, které snesou daleko větší zatížení.

Další hledisko, jímž se musíte při výběru exteriérové dlažby řídit, je bezpečnost chůze. Není nutné, aby zrovna lilo jako z konve, stačí, když je po ránu mírně pod nulou a venkovní dlažba se změní v kluziště. I když existují různé typy protiskluzných glazovaných dlažeb, do nepříznivých klimatických podmínek jsou nejbezpečnější dlažby vymývané, betonové, bez povrchové úpravy a s co nejhrubším povrchem.

Vlastnosti konkrétního výrobku prozrazují ikonky a číslice na obalu. Poznáte podle nich nejen odstín barvy a rozměry dlaždice, ale také například to, zda je mrazuvzdorná podle našich norem a zda má atest kvality.

Trpělivost na prvním místě

Sebelepší dlažba nesplní vaše požadavky, když nezvolíte správný postup pokládky. U teras či balkónů je v první řadě nutné udělat pod celou plochou dokonalou izolaci, protože jinak se bude v přilehlých zdech tvořit vlhkost a začne odpadávat omítka.

Dlaždice musí být přilepená celou plochou, nesmí například zůstat nepodlepené rohy. Kvalitní lepidlo spojí dlažbu a betonový podklad do kompaktního masivu, kam zespodu nepronikne voda, způsobující odmrzání a praskání dlaždic.

Neméně důležité je dobře udělané spárování speciální flexibilní spárovačkou, která zamezuje zatékání mezi dlaždice. Ve venkovní keramické dlažbě je lepší dělat větší, 6 až 8 milimetrů velké spáry.

Vydlážděné přístupové cesty k domu mají být rovné, hladké a dostatečně široké pro chůzi, případně i pro stěhování. Vedlejší cesty nohou být užší a nepravidelné.

Nevyplatí se šetřit na obrubnících kolem cest, teras i bazénu – dlažba s nimi vypadá lépe, ale především je zpevněná a chráněná před zatékáním.

Exponovaná dlažba

Před nákupem dlažby odhadněte, jakému zatížení bude vystavená, například zda se po ní bude pouze chodit nebo také jezdit autem. Více exponovaná dlažba by měla být vyšší a dobře spojená s pevným základem.

Nejčastěji se používá betonová dlažba, a to buď zámková, nebo teraco (s drobnými úlomky kamene) či dlažba vymývaná (s částečně zapuštěnými oblázky).

Dlaždice jsou až osm centimetrů silné a díky možnosti hlubšího zapuštění se neviklají. Exponované dlažby se ukládají do betonového podloží, které musí být rovné. Po odkopání zeminy se plocha srovná, na ni se nasype deset až dvacet centimetrů štěrku, který je třeba upěchovat. Další, pět až deset centimetrů vysoká vrstva sendviče je z jemnější kamenné drtě, a na ni se položí asi dvacet centimetrů tlustá vrstva betonu, případně zpevněná ocelovými rohožemi. Po ztvrdnutí se na beton nalepí dlaždice.

Velké, těžké kusy méně namáhaných cest mohou být zapuštěné do písku. V tom případě se popsaný postup liší v tom, že se na urovnanou vrstvu jemného štěrku přidává písek. Na závěr se spáry položené dlažby zasypou suchým křemenným pískem, který pronikne do všech skulin a zpevní dláždění.