Již Ch. Darwin si uvědomoval, jak jsou žížaly pro půdu na naší zahradě důležité. Žížaly totiž mají úžasnou schopnost měnit odpad na humus. Téměř jakýkoli organický materiál, který pozřou, se v jejich útrobách změní na prvotřídní hnojivo. Přitom jejich pěstování je velmi nenáročné.
Jak začít?
Rozhodně si nevystačíte jen tak s nějakou obyčejnou žížalou, kterou chytíte na zahradě. K tomuto účelu se využívají kalifornské žížaly. Žížaly můžete zakoupit přes internet anebo jsou k dostání v některých specializovaných prodejnách se zahradnickými potřebami. Kromě žížal budete potřebovat bednu, kterou lze uzavřít. Velikost je odvislá od množství pěstovaných zvířat.
Pro začátek myslím postačí, když bude bedna čtvercového půdorysu o stranách jednoho metru. Výška bedny by pak měla být alespoň padesát centimetrů. Nezapomeňte žížalám udělat větrací otvory. Na dno bedny dejte směs listí a rašeliny, případně můžete přidat i piliny. Půdu do substrátu nepřidávejte.
Konzumací půdy se žížalám opotřebovává trávicí trakt a po krátké době hynou. Použít lze každý materiál, který dobře drží vlhkost. Stačí zhruba deseticentimetrová vrstva. Do této vrstvy umístěte žížaly a vrstvu zakryjte filtračním papírem. Filtrační papír zabrání úniku vlhkosti.
Kalifornské žížaly mají nejraději teplotu okolo 20 °C. Pozor! Při teplotách pod 10 °C umírají. Proto bednu umístěte do vhodných prostor. Lze jim trochu přitopit pomocí žárovky. Princip je stejný, jako v případě terária. Další úžasnou výhodou těchto žížal je samoregulace jejich početnosti. Nemusíte se bát, že by se žížaly přemnožily. Budete-li jim dodávat stále stejné množství organického odpadu, jejich populace se bude držet na stejné úrovni.
Nyní již můžete začít žížaly krmit kuchyňskými zbytky. Sní vše, co vám v kuchyni zbude. Odpad jim zahrabte do substrátu. Nejlépe na jednu stranu bedny. Odpad musíte vždy celý zahrabat. Jinak začne dosti zapáchat. Zhruba po čtyřech měsících můžete očekávat první várku prvotřídního humusu. Poznáte ho podle hrudkovité struktury a velmi tmavé barvy. Vzniklý humus, který hodláte použít, odhrňte na druhou stranu bedny anebo odeberte do speciálních nádob.
Nyní už záleží pouze na vás, jak tento humus využijete. Můžete s ním pohnojit zahrádku, přidat ho do substrátu pokojových rostlin. Na zahrádce ho stačí jen nasypat k rostlinám, nemusíte ho ani zakopávat či zaorávat do země.
J. H.
hledala jsem na stránkách a nikde jsem toto info, kolik tak tekutiny se má třeba za týden nasbírat jsem nenašla, napíšete mi prosím, Vaše zkušenosti? mám jen malý domácí kompostérek. Děkuji Petra
Kalifornské žížaly (Eisenia andrei) jsou jedny z nejaktivnějších (žravostí i rozmnožováním), ale pro běžné zahradní vermikompostování bych volil jiné druhy. Daní za výkonnost je choulostivost na teploty, pH, míru vlhkosti i na přítomnost jílovité půdy, která jim ničí střeva. Při svých prvních pokusech s domácím vermikompostováním jsem vyzkoušel 9 ks žížal ze zahradního kompostu (směs různých druhů). Později jsem si s větším vermikompostérem do kuchyně koupil násadu žížal hnojních (Eisenia fetida), které jsou příbuzné kaliforňanek a jsem s jejich výkonem spokojen. Ve srovnání s nimi jsou některé místní druhy sice o poznání pomalejší v pohybu, ale podle produkce trusu bych řekl, že nebudou moc pozadu se žravostí. Je jen škoda, že se velmi pomalu množí, takže se hůře přizpůsobuje jejich populace výkyvům v přísunu odpadu do kompostéru a počáteční násada musí být velká. V každém případě doporučuji zájemcům o vermikompostování googlovat a přečíst více článků o žížalách (nejen kalifornských). Tento článek je příliš stručný a místy nepřesný. A obyvatelům bez vlastní zahrádky vřele doporučuji domácí vermikompostování. Mně zmenšilo objem směsného odpadu na 1/4, odstranilo zápach z odpadkového koše a ještě si vyrobím vynikající pevné i tekuté hnojivo pro domácí květiny a bylinky do kuchyně.